spolek Orlík ... Humpolecko

autor:  Roman "Štolba" Havelka - spolek Orlík, březen 2020

použité zdroje:  okresní týdeník Nástup (1973-1989), deník Jihočeská pravda (1980-1986),
                             týdeník Mladý svět (1971-1972, 1984-1989), Československý sport (1987-1990),
                             Zpravodaj okr. přeboru malé kopané (1975-1984), pamětníci okresní ligy

"Malý fotbal vždy byl českým nejmasovějším sportem, proto se dá nazvat výkladní skříní tělovýchovy v konkrétní obci, mikroregionu ... Dal jsem si úkol, že zmapuji co nejpodrobněji dějiny kdysi velmi populárního sportu na Humpolecku, ve kterém hrál podstatnou roli také náš Orlík a jeho lidé. Ale jak začít po téměř padesáti letech? Dostal jsem tip na určité ročníky deníků, týdeníků, mj. zaplnily celý náš obývák a přebývaly tam se mnou mnoho týdnů. Snažil jsem se dohledat nejstarší pamětníky, abych byl obohacen jejich vzpomínkami, což byl kupodivu nejtěžší úkol. A jestli se vše podařilo, to Vám nabízím k posouzení po přečtení níže sepsaných řádků."
                                                                                                                                Roman "Štolba" Havelka

Malý fotbal: - lidově fotbálek - do roku 1990 se používal název malá kopaná - v profesionální verzi
                              light soccer - zmenšená varianta klasického fotbalu - hraje 6 hráčů + 5 hráčů
                              průběžně střídá - na hrací ploše cca 30x50m
Okresní liga: - do roku 1988 se používal název okresní přebor - sezónní soutěž týmů v jedn. okresech

Vraťme se o několik desítek let nazpět, do období 1968 až 1969. Tehdy na jedné dílně pelhřimovského Agrostroje došlo k sázce o soudek piva na vítězství mezi obcemi Vyklantice vs. Košetice. Není podstatné, jak toto klání tehdy skončilo, bohužel, neví to ani pamětníci. Důležité bylo, že tento zápas byl impulsem k dalším. Přidaly se nově složené týmy z Červené Řečice, z Lukavce, z Humpolce a dalších, aby od roku 1970, resp. od sezóny - podzim-jaro 1970/71 vznikl a pravidelně se odehrával okresní přebor v malé kopané na Humpolecku. Správný název okresu by měl znít "na Pelhřimovsku", avšak Pelhřimov a jeho nejbližší okolí se fotbálku zdárně vyhýbalo až do 80tých let minulého století. Přesně není známo, kdo se v prvních letech ujal organizace, dokázal dát přeboru řád a celou soutěž nasměroval. Prý to bylo z aktivity většího počtu lidí. V té době bylo v Česku celkem 76 okresů a přebor na Pelhřimovsku byl v pořadí šestým okresem, kde se začala hrát dlouhodobá soutěž v malé kopané!!!

V roce 1970 se rozehrál první ročník okresního přeboru, zúčastnilo se devět týmů. A zájem o tento sport stoupal, což dokazoval stále vyšší počet přihlášených. V sezóně 1978/79 měl okresní přebor dokonce dvě skupiny, ve kterých bylo evidováno 27 mužstev!!! Zájem byl tak velký, že v polovině 70tých let byl zorganizován také přebor pro mládež do 18 let, který byl vždy rozehrán šesti až devíti týmy.. Každoroční účast mužů byla většinou 16 až 20 mužstev, občas se objevil nějaký nový tým, který třeba po jedné odehrané sezóně skončil, ale byl vystřídán nově založeným mužstvem. Velkým magnetem pro všechna mužstva a příznivce byli starší fotbalisté z humpolecké Jiskry. V 60tých letech byl humpolecký fotbal hodně vysoko, hrála se zde divize, tehdy to byla třetí nejvyšší federální fotbalová soutěž v ČSSR. Mnozí skvělí fotbalisté z této party se rozmístili do různých klubů a byli samozřejmě středem pozornosti. Nejen, že zvyšovali punc okresního přeboru, ale také si proti nim každý rád zahrál.

Nejvíce týmů bylo z Humpolce a okolí. Podnikové party ČSAO, Sukno, městské části a ulice, pro příklad Kuchařov, Litochleby, Hradská, Jihlavská ... Malá kopaná byla velice populární v malých obcích, kde nebylo možné sestavit XI. pro klasický fotbal. Dále to bylo mnoho mužstev především z oblasti od Červené Řečice k Čáslavsku. Nejdále to měla Stranná u Žirovnice. Účastnila se také mužstva přespolní: z Jihlavska to byl tým z Ústí, z Benešovska dva týmy od vodní nádrže Švihov. Z dochovaných výsledků můžeme vyčíst, že přebor také hrálo několik týmů chatařů a chalupářů, hlavně z Prahy, kteří do naší oblasti jezdili o víkendech na své objekty. Kluby z Pelhřimova a z jeho okolí se pozvolna přihlašovaly na přelomu 70tých a 80tých let minulého století.
Hracích ploch byl dostatek. Nejlepší to bylo na vesnicích. V každé obci to bylo bez problémů, zde byla k dispozici travnatá hřiště, vybudovaná místními kdekoliv na travnatém pozemku. Když bylo k dispozici fotbalové hřiště, hrálo se tam. V Humpolci se utkání nejvíce odehrávala na populárním "sokoláku" (na sokolském, dnešním atletickém stadiónu), několik zápasů se uskutečnilo na hřišti házené a v polovině 70tých let bylo krásné hřiště za tenisovými kurty, u pomníku zesnulým na epidemii moru. Toto hřiště bylo ve správě mládenců z bytovek naproti Primatexu.

V počátečních letech byla organizace ligy kolektivní záležitostí, od roku 1974 se stal hlavním organizátorem pan Stanislav Kubát, mj. čerstvě ženatý, do Humpolce se přestěhoval za ženou z Havlíčkobrodska a jako hráč se zabydlel v týmu Sukna. Příležitostně měl dva až tři pomocníky. Z hlediska dnešních možností je pro současnou generaci organizace nemyslitelná!!! Bez emailů, bez mobilů ... Jistě se také ptáte sami sebe: "jak to mohlo fungovat?" A šlo to velmi dobře! Korespondence dopisy, ofrankovaných pošt. známkou 1,- Kčs. Telefonní linka byla jedna, nejvíce dvě v obci, tak se to řešilo telefonáty do zaměstnání. Především se začal vydávat (tisknout cyklostylem) 2x v sezóně zpravodaj, před zahájením sezóny a na jejím konci. Obsahem byly rozpisy utkání celého ročníku, tedy kdy, kde, v kolik hodin. Po skončeném zápase posílal vždy kapitán domácího týmu vedoucímu organizátorovi ligy přesný výsledek a střelce gólů. Formou výše zmíněných ofrankovaných dopisů!!! Veškeré náklady si hradila mužstva, resp. sami hráči, z vlastních kapes. Hrálo se pouze o titul mistra okresní ligy, bez zájmu postupovat do vyšších pater národních soutěží.

Hrálo se podle platných pravidel malé kopané, celá organizace se dělala tzv. "na koleně", amatérsky. Jinak to také ani nešlo. Všechno fungovalo bez problémů a k tomu také přispěla nepsaná pravidla, která všechny týmy poctivě dodržovaly. Jedním z mnoha byly přestupy. Ty neexistovaly, byly zavrhnuty. Jednak proto, aby se případně nerozpadl nějaký tým a také nebyla ani snaha hráčů přestupovat, i když kamarádství bylo někdy napříč mnoha týmy. Svědčí to o faktu, jak skvělou partou byla jednotlivá mužstva.
Liga měla své nezapomenutelné postavy. Z řad fotbalistů jich za ta léta bylo mnoho, jejich seznamem by se popsal stoh papíru. A z těch mimo hrací plochu výběr několika jmen z mnoha ....
Jaroslav Pitner  -  hokejový tréner jihlavské Dukly a národního týmu ČSSR (mj. hokejový nároďák ČSSR dovedl k mistrovskému titulu v roce 1972). Měl s rodinou na Tukse u Krasoňova chatu a když zde pobýval, tak pravidelně přišel zhlédnout zápas přeboru domácího Krasoňova, potom rád v místní hospodě podebatoval, přidal i nějakou radu. Tým Krasoňova měl Pitner ve velké oblibě, byl jeho skalním fandou, navíc mužstvo místní TJ patřilo tehdy mezi lídry ligy.
Bohumil "Balvan" Hortenský  -  Kdysi gólman humpoleckého fotbalového klubu TJ Jiskra byl zlanařen, aby se stal trénerem týmu KRTV Zálesí Humpolec. Prý neustále chodil podél postraní lajny jako "zasažený lev v kleci" a jeho hlášky se staly pověstnými a populárními jak doma tak u soupeřů. Dodnes si je mnozí pamatují. V roce 1986, po rozpadu KRTV Zálesí a založení Orlíku byl dlouho žádán na trénerskou židly v Orlíku. Odmítl se slovy: "na takovou divočinu už fakt nemám kloučci milí".
Antonín Vondráček st.  -  kdysi vynikající humpolecký fotbalista pravidelně navštěvoval zápasy přeboru hrané v Humpolci nebo v obcích blízkého okolí. Vždy elegantně oblečen, na krku mu nikdy nechyběl fotoaparát. Humpolecké fotbalisty znal samozřejmě všechny, volal na ně křestním jménem a často si jednotlivé akce přehrával (bez míče) vedle hřiště. Za ta léta udělal kvanta fotografií: komplet mužstva, momentky ze zápasů, atd. ... A kde ty snímky jsou, resp., kde skončily? Bohužel, víme to ...

Čas běžel rychle a se začátkem XVI.ročníku bylo příliš pozdě připustit si, že liga spěje ke konci! Do sezóny 1985/86 vstoupilo pouze sedm týmů, z nichž tři kluby avizovaly poslední ročník. Kádry mužstev každou sezónou stárly a zapomínalo se oslovit mladé fotbalisty, více je zařazovat do sestavy. Naštěstí tu bylo mužstvo KRTV Zálesí s několika mladíky, kterým nebyla malá kopaná lhostejná. Začali řešit založení svých nových týmů, ale povedlo se to pouze jen částečně. Při mých studiích této stati, tohoto období okresního přeboru, jsem byl zasažen myšlenkou s mnoha otazníky. Tehdy opravdu nešlo, aby se věci ujala větší tělovýchovná jednota nebo samotný okres? To byli politici, organizační pracovníci v tělovýchově tak slepí, že nechali takový sportovní kolos padnout? Malá kopaná se neodehrávala v anonymitě! Inu, odkaz doby ...

Na schůzi před zahájením sezóny 1986/87 okresní přebor přihlásily týmy: K.T.O. Tuksa Ústí, TJ Krasoňov, Sukno Humpolec, Pražanka Pelhřimov, Sokol Stranná a nováčci SK Horní Paseka a MFC Orlík Humpolec.
Terčem zájmu se stal tým Orlíku, který se zaregistroval jako spolek pod tehdejší složkou zájmových organizací, při spolku potom přihlásil klub MFC do republikového sdružení klubů malé kopané. Byla to dlouhá jednání, vše propracované do nejmenších detailů, podrobné sepsání stanov. Asi nemá smysl popisovat, jak v tehdejší době bylo složité přihlásit klub, který nebyl pod patronací závodu (firmy) nebo politické organizace (např. místní SSM). Kdo s tou dobou nemá zkušenost, asi by beztak neuvěřil. Jelikož se v klubu MFC Orlík tehdy sešli velmi zkušení lidé, očekávalo se od nich "probuzení" místního přeboru.

Orlík nebyl mužstvem klasického malého fotbalu, kompaktní partou. Do klubu přicházeli fotbalisté z různých koutů okresu, nenosil se zde pověstný klubismus a všechna tato fakta byla příčinou, že za klubem stál  spolek. Fotbálek se v Orlíku přesto hrál na velmi vysoké úrovni, klub vyhrál okresní přebor 1986/87 a 1987/88, poté se začal prosazovat v republikových soutěžích, probojoval se třikrát v řadě do republikového finále ligy mezi šest nejlepších týmů ČSSR, v letech 1989-1991. Zvlášť v případě první účasti ve finále ligy, v roce 1989, se v Humpolci o této události hodně diskutovalo. Úspěchy jednoho klubu, ale tím skončil okresní přebor, protože od sezóny 1988/89 se nikdo nechtěl ujmout organizace. Alespoň prozatím ......

Počínaje rokem 1991 začíná kredit Orlíku klesat .... Klub vyměnil několik hráčů, po několika "zablýskání" na  regionální úrovni klub spadl zpět do místních soutěží. Orlíku nelze upřít zásluhu na opětovném rozjezdu okresní ligy, zpočátku s pěti starujícími týmy, dále se počet zastavil na dvanácti týmech v okresní lize, ač na velmi mizerné úrovni, ale hrálo se. Orlíku se nedařilo, klub spadl téměř až na dno v místní, okresní lize a vše spělo k rozpadu, ke zrušení klubu.  Po příchodu několika posil z Havlíčkova Brodu končí MFC Orlík druhý v okresní lize 1996/97 a to je úplně vše. Do jarní části klub nevstupuje, rozpadá se a to je zároveň definitivní konec okresní ligy na Humpolecku, resp. na Pelhřimovsku. Jelikož lidé z Orlíku se na všem organizačně podíleli, nenašel se nikdo, kdo by se této úlohy ujal.

Od roku 1998 dále se podařilo klub MFC Orlík Humpolec úspěšně restartovat a nasměrovat klub k největším úspěchům. V roce 2015 se klub MFC Orlík snažil přes mládež vrátit Humpolecku soutěž malého fotbalu, avšak pro nezájem marně. To je ale úplně jiná kapitola, která je uvedena uvnitř těchto stránek ....